časopis Horník - Na šachtu i po práci?

V novinách Horník byl uveřejněný článek s fotografy fotoklubu Havířov

Na šachtu i po práci? Fotit!

Pětice z havířovského fotoklubu cestou z lampovny. Zleva: F.Šebesta, V.Schindler, V.Šlajs, R.Wojcik, J.Hrachovec

Členové havířovského fotoklubu pořizovali na Dole Michal snímky pro výstavu k letošnímu Dni horníků.

OSTRAVA – Šachty jsou pro mnohé místy navštěvovanými s láskou i přesto, že na nich léta dělali, eventuálně pořád dělají. Třeba pro Vlastimila Schindlera, Františka Šebestu, Jaroslava Hrachovce, Václava Šlajse a Romana Wojcika, kteří si coby členové havířovského fotoklubu vyrazili druhý červnový pátek na tu historickou v Michálkovicích.

„Všichni jsme současní nebo bývalí zaměstnanci OKD. Chystáme na Dole Michal výstavu ke Dni horníků s vernisáží 11. září. Proto jsme nafotili všechny možné provozy", uvedl Vlastimil Schindler, jenž má za sebou kariéru důlního elektrikáře na Doubravě i Dukle. V současnosti je pracovníkem povrchovým, pracuje u SC na Chlebovické lokalitě Dolu Paskov.

Prakticky všechny dřívější šachty v OKR včetně Michalu osobně zná František Šebesta. „Byl jsem elektronavíječ v Ústředních dílnách, později v Bastru. Jezdili jsme všude tam, kde se něco porouchalo, těžní zařízení, motory, kompresory. A pár šichet mám samozřejmě i odfáraných", líčil veterán Fotoklubu Havířov, který začal dříve fotit, než pracovat.

S bráchou jsme červené světlo k vyvolávání filmů dělali pionýrskými šátky, ty začaly hořet a ostuda ve škole byla obrovská", zavzpomínal si p.Šebesta.

Jaroslava Hrachovce focení nejen baví, ale i živí. „Mechanika v rubání jsem dělal jen krátce, na šachtě Větérka neboli Honecker, když to tam v devětašedesátém končilo. Potom jsem byl patnáct let na propagaci Dolu ČSM", popsal s tím, že si „aparát“ na krku nosil i jako novinář. Jeho jsou mimochodem velké snímky na cestě k lampovně na Michalu.

To Václav Šlajs dokáže ve volnu dělat „fotky k zamyšlení“ a v práci v dílně na Chlebovicích zase náhradní díly. „Hlavně takové, co nejsou k mání, případně jsou moc drahé,“ vysvětloval specialista přes obrábění kovů a svařování, jenž šel na šachtu před třiadvaceti lety po nepříliš dobře placeném působení v plzeňské Škodě a železárnách ve Vítkovicích.

„Já znám uhlí hlavně z povrchu, po dvanácti letech na třídírně na Dole Dukla,“ dodal někdejší báňský úpravář Roman Wojcik. Ačkoliv každý z této fotografické pětice byl na šachtě něčím jiným, všichni mají společné nadšení pro to zachytit podobu industriální památky co nejlépe. Momentky, detaily, umělecké foto … nechme se k svátku havířů překvapit!

Radek Lukša